Sádlo Ridiny Ahmedové, Mass Evy Staré a Passing Nikoly Križkové
Soubor Tantehorse uvedl pod kurátorským vedením Miřenky Čechové pokračování úspěšné série tanečního aktivismu Emergency Dances III. V premiéře 14. června a v následných dvou reprízách 15. a 16. června se projekt zabýval tématem SEBE-VĚDOMÍ. Představena byla tři díla – Sádlo Ridiny Ahmedové, Mass Evy Staré a Passing Nikoly Križkové –, která odlišnými formami hledala odpovědi na otázky, jak se pravdivě nalézat v současném světě a jak si zachovat vědomí vlastního já.
Kdo jsem opravdu já? Kým jsem v očích společnosti? Jak se můj vlastní obraz proměňuje v reakci na okolí? Je můj život opravdu můj, nebo jej žiji v závislosti na očekávání druhých? Jak mohu vnímat sebe sama v pravdivosti? Je realita, kterou žiji, ta, kterou žít chci? A mohu ji změnit? Jak odclonit zbytečnosti a nepotřebnosti a soustředit se jen na to zásadní? Jak jít a dojít k sobě samé? Na vlastní dech a pohyb v prostoru. Na cestu k vlastnímu středu.
Projekt Emergency Dances III se měl v premiéře odehrát již na podzim předchozího roku. Místo živého vystoupení však soubor ke konci roku uvedl speciální online verzi, která nabídla vhled do procesu tvorby doprovázený rozhovory Alice Koubové s tvůrkyněmi.
Všechna tři živá uvedení byla rovněž doplněna debatou po představení, do níž se mohli zapojit i diváci. Diskuse moderovala filozofka performance Alice Koubová. Její přístup nebyl zaměřen na vysvětlování děl samotnými tvůrci, ale na podporu divácké subjektivní zkušenosti a touhy ji sdílet s ostatními. Koubová se ptala po senzoricko-emocionálním zážitku, který tvůrcům přinášel odpověď na otázku, zda a v jakém rozsahu dílo na diváka doléhá a co si z daného večera odnáší. Tento typ diskuze rozšiřoval divákův horizont o nové způsoby chápání tanečního díla.
„Snažili jsme se lidem, kteří nejsou běžnými diváky tanečního žánru, otevřít nový obzor porozumění a prožití díla, které není primárně narativní. Ukázat jim, že každý má potenciál odnést si z tanečního díla hluboký osobní prožitek na základě vnitřní práce s určitým druhem uvolnění, oproštění a imaginace. Je to zvláštní druh ryzí emocionálně intuitivní zkušenosti. V živém kontaktu s tanečním dílem mohl divák nalézt až spirituálně terapeutický účinek,“ říká kurátorka série Emergency Dances Miřenka Čechová.
Projekt Sádlo Ridiny Ahmedové předcházel a zároveň navazoval na její úspěšný podcast, v němž se zabývala otázkou, jak hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání druhých. Passing Nikoly Križkové byl meditativním zastavením uvnitř chůze, oproštěním se od vnějších vlivů a soustředěným ponorem do sebe sama, postupujícím v čase a prostoru. Mass Evy Staré se zabýval vytvářením možností, jak nahlížet na sebe samu a na vlastní realitu, a kladl otázku, zda to, co právě žijeme, je nejlepší možnou variantou.
Ridina Ahmedová: SÁDLO
představení pro jednu ženu a její tělo.
Je moje sádlo opravdu moje, a nebo je tak trochu sádlem všech, kdo mé tělo komentují a rozdávají nevyžádané rady? Jak se hodnocení na sebe sama proměňuje v závislosti na tom, jak mě zrovna hodnotí okolí? Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti?
Nikola Križková: „PASSING“
Svět, ve kterém žijeme, je neustále zaplněn zbytečnými zvuky a slovy. Ale lidé, kteří kráčí a překonávají vzdálenosti, pochodují v tichosti. Díky chůzi vnímají sebe, mají vlastní, nikým nerušený čas.
Toto zamyšlení vzniklo dávno před dobou „Corona“. Dnes ale cítím, že toto téma je velmi symbolické. Mít možnost se volně a svobodně pohybovat je dnes vzácnost. Ráda bych, aby se diváci zamysleli nad tím, jak něco tak primárního jako je chůze, může být cenné, inspirující a obohacující. Jak důležité je mít možnost postupovat kupředu a vnímat prostor kolem sebe.
Eva Stará: MASS
V inscenaci MASS se soustředíme na ohledání tématu sebevědomí a sebeurčení. Zkoumáme způsoby a prostředky, kterými si pomáháme vytvořit naší vlastní realitu a sebe sama v kontextu současné společnosti. Co považujeme za důležité a určující pro naše existování a fungování ve společnosti? Univerzální realita neexistuje. V každém okamžiku existuje nekonečné množství možností, ze kterých naše vědomí a soustředěná pozornost vytváří naší realitu. Jakým způsobem pohlížíme sami na sebe a jakým způsobem se hodnotíme? Jaké prostředky nám pomáhají cítit se sami sebou a neplnit pouze očekávání druhých?[1]
Performerka Eva Stará nabízí svou verzi reality, které se diváci účastní. Ale je to ta skutečná realita? Je to opravdu to, co prožívá právě v tuto chvíli? Možná, že to co vidíme a čeho se účastníme, není ve skutečnosti to, co je nositelem nějakého obsahu. Možná, že to žádný obsah nemá. Nebo jsou tu nějaké možnosti, jak se na to podívat jiným způsobem?
Premiéra: 14. 6. 2021 - Palác Akropolis
Součást projektu: Emergency Dances